Zahrada v souladu s přírodou
2. 5. 2014
Zahrada v souladu s přírodou
Pokud se rozhodnete vybudovat si typickou venkovskou zahradu, měli byste mít na paměti, že by měla být nenásilně propojena s okolní krajinou. Obecně by tedy měl charakter prostředí určit i ráz zahrady – například v podhorské nebo horské oblasti je vhodné vysadit do zahrady i jehličnany a vždyzelené keře. Ideální je ponechat mezi vysázenými stromy a keři alespoň částečný výhled na krajinu. Je třeba přitom samozřejmě pamatovat i na dům, protože zahrada by s ním měla tvořit příjemný a harmonický celek. Základem správné venkovské zahrady by měla být přirozenost. Dokonalost v podobě stříhaných keřů či precizně upraveného trávníku sem nepatří. Vynikne tu spíše květinová louka a živý plot, který je nejkrásnějším ohraničením venkovské zahrady. Ideální je volně rostoucí, netvarovaný, z kvetoucích keřů (například jako jsou šeřík, zákula, vajgélie, šípková růže, okrasný rybíz, kdoulovec či zlatice). Venkovská zahrada by totiž měla být jistým způsobem divoká, působit nespoutaně, a přitom romanticky a tajemně. Pokud to její rozměry dovolí, je dobré ji rozčlenit na několik částí. Podpoří se tím tajemnost a zajímavost a vytvoří se zákoutí nabízející dokonalé soukromí. Jednotlivé části zahrady lze oddělit například trelážemi, na nichž porostou popínavé rostliny (například růže, plamének či vistárie).
Pokud se rozhodnete vybudovat si typickou venkovskou zahradu, měli byste mít na paměti, že by měla být nenásilně propojena s okolní krajinou. Obecně by tedy měl charakter prostředí určit i ráz zahrady – například v podhorské nebo horské oblasti je vhodné vysadit do zahrady i jehličnany a vždyzelené keře. Ideální je ponechat mezi vysázenými stromy a keři alespoň částečný výhled na krajinu. Je třeba přitom samozřejmě pamatovat i na dům, protože zahrada by s ním měla tvořit příjemný a harmonický celek. Základem správné venkovské zahrady by měla být přirozenost. Dokonalost v podobě stříhaných keřů či precizně upraveného trávníku sem nepatří. Vynikne tu spíše květinová louka a živý plot, který je nejkrásnějším ohraničením venkovské zahrady. Ideální je volně rostoucí, netvarovaný, z kvetoucích keřů (například jako jsou šeřík, zákula, vajgélie, šípková růže, okrasný rybíz, kdoulovec či zlatice). Venkovská zahrada by totiž měla být jistým způsobem divoká, působit nespoutaně, a přitom romanticky a tajemně. Pokud to její rozměry dovolí, je dobré ji rozčlenit na několik částí. Podpoří se tím tajemnost a zajímavost a vytvoří se zákoutí nabízející dokonalé soukromí. Jednotlivé části zahrady lze oddělit například trelážemi, na nichž porostou popínavé rostliny (například růže, plamének či vistárie).
